Teplovodní podlahové vytápění

Teplovodní podlahové vytápění se řadí mezi velkoplošné nízkoteplotní sálavé systémy. Je vhodné pro rodinné domky, historické budovy, sportovní objekty, různé veřejné objekty apod. Jedná se o vytápění vyznačující se nízkou povrchovou teplotou zprostředkovávanou velkými plochami, z nichž se teplo předává do okolí. Nejdůležitějším rozdílem, kterým se liší podlahové vytápění od všech ostatních způsobů, je příznivé rozvrstvení tepla v místnosti, blížící se rozvrstvení ideálnímu. Uživatel dosáhne požadovaného pocitu tepelné pohody při skutečné teplotě o cca 2 °C nižší, než je tomu u jiných způsobů vytápění, což fakticky znamená úsporu energie 10 – 15 %.
Další výhodou podlahového vytápění je, že díky nízkým povrchovým teplotám nedochází k víření prachu v místnosti a k jeho následnému přepalování na otopných plochách, tak jako je tomu například u radiátorů.
Teplovodní podlahové vytápění vytváří trvalý vysoušecí efekt na vyhřívaných podlahách a brání tím do jisté míry vzniku bakterií a roztočů. Nezanedbatelnou předností je nenápadnost - topná soustava je zabudována v podlaze a je skryta zraku, nenarušuje rozmístění nábytku a celkový estetický vzhled. Nespornou výhodou oproti jiným systémům je také nízká teplota topné vody (max. 50 °C), která umožňuje využít téměř každého zdroje tepla od kotlů na tuhá paliva, plyn, elektrokotle, akumulační kotelny přes solární zařízení, tepelná čerpadla i další. Záměny zdrojů tepla je možné provádět bez větších zásahů do systému. Pořizovací náklady teplovodního podlahového vytápění jsou již srovnatelné s pořizovacími náklady ústředního vytápění.
Podlahové vytápěcí systémy lze rozdělit do dvou základních skupin a to na podlahové vytápěcí systémy mokré a podlahové vytápěcí systémy suché.

      Mokré systémy vytápění

U mokrého systému je otopná deska z cementové směsi nebo samonivelační anhydritové směsi a potrubí je možné pokládat na rovnou plochu tepelné izolace s různou roztečí potrubí. Na tepelnou izolaci je nutné položit krycí fólii, která zabraňuje protečení cementové směsi pod tepelnou izolaci a následnému vytvoření tepelného mostu. Tento způsob je finančně méně nákladný a šetří materiál, klade ovšem větší nároky na zručnost a kvalitu montérů. Je také náchylnější k poškození při provádění následných stavebních prací. Další možností je pokládka systémové izolační desky, do jejichž vylisovaných výstupků se snadno montuje potrubí. Systémová deska je po obvodě opatřená zámky, které umožňují rychlé sestavení na plochu a výrazně snižují možnost výskytu tepelných mostů. Celá montáž je velice jednoduchá a rychlá. Potrubí je zapuštěné v systémové desce, nebezpečí jeho poškození je minimální a montéři se mohou bez většího omezení pohybovat po montovaných plochách.

      Suché systémy vytápění

Podlahové vytápěcí systémy suché jsou používány v prostorách, kde není přípustné větší zatížení vodorovné konstrukce, např. u půdních vestaveb s dřevěnou konstrukcí podlah a nebo u dřevostaveb. Základním materiálem pro systém suchého teplovodního podlahového vytápění jsou systémové izolační desky, teplovodivé lamely z hliníkového plechu, které se vtlačí do vylisovaných výstupků systémové desky a dále slouží k uložení potrubí a zlepšení přenosu tepla. Výhodou tohoto systému je rychlá montáž, možnost okamžitého uvedení do provozu a nízká akumulační schopnost, která umožňuje velmi rychle reagovat na požadované změny teplot. Montáž tohoto systému klade vysoké nároky na zkušenost a zručnost montérů pokládajících suchý systém teplovodního podlahového vytápění, dále vrchních krycích desek a konečně vrchní skladby podlahy (dlažba, lamino, koberec a jiné).